Proměna Lotosmoře

Anotace: Hluboko v našé mysli odpočívá naše snové Lotosmoře. V něm půvabná krokodýlí Tyrkyszátoka a v té pomalu chátrající člun tvaru kvítku orchideje, jinak Orchid zvaný...

Byla bouřlivá noc, rachot a vln jek.
V strašlivém sledu šel za bleskem blesk.
V příboji zazněl divého krokodýla křik.
Ze břehu v bezpečí palmy spatřil,
jak vzplanulo nebe.
Jak moře člun Orchid z písčiny vzalo,
táhlo ho dál a stále hloub.
Vtom mořský ďábel, nelítostný štváč,
můj Orchid do práce si vzal.
Házel s ním, zničil jej?
Statečný Orchid pluje dál.
Jak dlouho ještě sám?

Vítr a bouře jak biči ohnivými
ženou moře. To pádí.
Předčí i dravé, lidožravé oře,
pěna z nich stříká.
Tři ohnivé zášlehy, náraz.
To hoří Lotosové moře!
Ne moře, to snad hoří svět!
Co to, člun! On se vrací zpět.
Náhle je ticho. To Slunce!
Slunce bouři sílu vzalo,
a ty sis myslel, že to všechno vzdalo.
Vidíš, barva moře se mění,
hlubina světlá, bouře není.
Vítá nás nový, modrý den.