Anotace: ...nálada, taková by mohla trvat šííííleně dlouho... :-)))
Koupu se v paprscích poledního slunce,
líně oči mhouřím,
užívám si,
vnímám přírody stálé divadlo,
chomáčky vaty,
toulají se vzduchem
vylétnou, sednou
znovu se vznesou,
hříšný tanec mi tu předvádí,
květiny se naklání,
který ten chomáček
do listoví uchvátí,
pomazlí se , přitulí
tvář květu pohladí,
lehounce odletí
jinou kráskou dát se omámit,
vánek, ten uličník
šumí, hraje, zpívá
alej lip rozechvívá,
z majestátní výšky souznění
přihlíží jejich citu šálení,
usínám,
a ve svém snění, nechám se
i já chomáčkem pohladit.
01.06.2007 23:19:00 Petr Miroslav
Je s podivem, že čteš mé cosi a přitom píšeš tak jemně. Vždy mne trochu rušily ty tvé rozsekané věty, nicméně v několika posledních mně to jaksi nevadí, mají rytmus a hlavně to není hloupé. Nevím, jestli ty předešlé byly hloupé, jelikož báseň je pro mne mrtvá již druhý den, zůstane jen mlhavý pocit. Vlastně, pamatuji se na jakési "hrdobce":)