Závoj spánku se položil nad městem
a tvůj šat zbarvil život nahotou,
jak myš kroužím pod světem,
hledám tvář s tvoji podobou.
Přišla jsi mě navštívit.
Dát nový život spícím.
Nikdo není schopen pochopit,
jak přijde sen ke snícím.
Poprvé se setmělo
a já se více nebojím.
Tam, kam se jít nesmělo,
a jméno dveří nepovím.
Nádherná jsi nádherná
a v temnotě půlnoční,
přicházíš v dešti oděná
v mizérii dnešních dní.
Nevím kdo z nás dvou
se začal líbit víc.
Ty, krásná svoji nebarvou
a já jen malá myš.
V hloubce tvého obětí,
usínám ač více nechci,
bolest oknem odletí,
oči zavírám přeci.
Okouzluješ vědomě,
připíjíme času vín.
Já vítr nejsem ve hmotě,
ale teď jsem pouhý stín.