dneska do dlaně vklouzl mi zlatavý list
a já jsem mu věnoval část svojí chvíle,
chvíli jsem zvážněl a chtěl jsem z něj cosi číst,
co chtěl mi říct strom jež ztrácí na své síle.
snad chtěl mě svým lístkem zlatavým,
potěšit trochu v mé chmurné chvíli,
rozptýlit mě svým pokladem barevným
a říci mi , že upadnou někdy i lidé milí.
zamyšleně pak pohlédl jsem vzhůru,
do koruny jež ztrácí svou ozdobu nádhernou,
s povzdechem pohladil jsem jeho kůru
a jen si tak zasteskl kdepak ty chvíle s tebou jsou.
..odcházím pomalu, tiše, pod nohama šustí,
vzpomínky moje jak spadané listí...
Krásná, velmi mě oslovila.
25.03.2020 23:01:58 | Jaruška
jak důvěrně známá je tvoje bolest
však zachytit nemohu slzy tvé...
28.09.2006 18:04:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd