Kouzlo podzimu
Kouzlo podzimu
Anotace: ..
Dívám se do koruny stromu.
Vidím pohyby – tanec
větví, listů, života.
To vítr hraje nádhernou píseň,
i rákosí neodolá, ševelí a píská.
Tráva se chtěje a stromy hučí.
Ach, vítr.
Teď padl na má slova
žlutý, podzimní list z nedaleké vrby.
Ještě netuší.
Je plný zážitků.
Jarního rození,
letního slunce
a podzimní vůně.
Snažím se nasát.
Nasát krásu, nádheru tohoto dne.
Vidím slunce a modrou oblohu.
Vidím pavučiny na malém smrku,
cítím vůni,
slyším hudbu větru.
U mých nohou spí kocour.
Mám pocit, že mi něco uniká.
Mé tělo, má mysl se brání,
uchopit tu krásu
a uzavřít ji do sebe.
Chvíli jsem zmaten,
chvíli se bráním.
Pak zavírám oči.
Přestávám existovat ve svém těle
a jsem tou krásou
pohlcen.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jejky, tohle znám... to tak dobře znám...
lístek do dlaně mi padá,
čtu si, co je tam...
zprávy vodou, sluncem, větrem psané...
svědectví lásek a mnohých setkání...
jeden lístek v dlani... a city prožívané...
a kocour... :o)
jen a jen pravdu ti tu vyprávím...
27.10.2006 20:01:00 | Cecilka
ta Polárka je krásná... děkuji :o)
11.10.2006 21:56:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
plný počet :o) za tu krásu, která z tvé básně dýchá...
11.10.2006 08:28:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Kouzelníčku, z Vymýtače si nic nedělej, je to nečlověk, který se sem vrací pod různými nicky a škodí a ubližuje (bývalá Tanečnice). Myslím, že se zaslouží dokonalé společné nulování... :-(
10.10.2006 23:31:00 | Levandule
Jo, tenhle pocit znám - přestat vnímat sebe sama a splynout s okolím, přírodou, vesmírem... :-)
10.10.2006 18:51:00 | Levandule
jsi opravdu kouzelné stvoření, z každého slova vychází barvy a mjalují tu nádheru a každým tahem je víc a víc krásy z tebe
10.10.2006 18:32:00 | Jats
hezky si zachytil krásu podzimu slovy...
já se dnes taky kochala... a nasávala do sebe tu krásu
10.10.2006 17:26:00 | Popelka
