Prsty smáčejí poslední
své konečky nehtů
V mlhavé přízi polední
Vzácný obraz hostů
Zlaté vlásky zpívají
vrcholkům vysokých Roháčů
Z té výšky sluneční
závidím konta boháčů
Tu sílu výšin
Pouta k plesům
Barevnost modřin
Závidím úplně vším
Tyhle pohledy z vrcholků! Jednou jsem takhle chodil po Haltravě (cca 800m), na mě krásně svítilo slunce a pode mnou mlha, že by se dala krájet. Skoro jsem měl chuť do ní skočit jako do peřiny. Škoda, že tyhle pocity se nikdy nedají popsat, slova jsou na ně krátká. A tak pořád píšeme a snažíme se zachytit okamžik. A pořád a pořád...
31.10.2006 14:25:00 | JardaCH
Musel jsem si to přečíst třikrát, abych se do toho dostal. Pak jsem si to přečetl ještě dvakrát.
Teď, až to dopíšu, si to sjedu ještě jednou.
31.10.2006 13:48:00 | smudlinek