Když mlha stoupá z lesů
K obloze deštěm těhotné
Mé nitro je až po okraj
Naplněno hlubokým splínem
Z toho krásně smutného obrazu
Co, tak neodolatelně mě přitahuje ...
Mlčím...
a dýchám...
vnímám známo hladivé...
jaká to krása,
když vnitřní přání
vidíme...
23.08.2007 17:17:00 | Cecilka