Anotace: Toto jsem vymyslel již před dávnými, dávnými časy, kdy jsem se procházel kolem Ploučnice a obdivoval spadané listí. Jaká to krása!
Milostná psaníčka
v korunách javoru,
krášlena barvami
podzimních malířů,
do dlaně padaj mi
z matčiných talířů.
Některá prohlížím,
vkládám do herbáře,
i ty se podívej,
než je čas rozpáře.
Než v louži utonou,
na srdci zahřejí,
pak splynou s přírodou
v nebeských peřejích.