Obraz moře a Novigrad

Anotace: Pokus o zachycení dojmů z minulého léta tak, jak zůstaly na fotkách

Novigrad

Do kamenných, narezlých zdí kolem přístavu
naráží vlny a křik racků
Jsou potřísněné bílou-
touhou létat
Roztáhnout křídla a nad hlavu
toho osamělého, polorozpadlého Poseidona
na molu
vyzvednout korunu ze slunce

a pak se přidat k bílým perutím
a divné písni -
letět k té koruně
a žít

a cítit v srdci moře
a ve vlasech sůl

Slané pátno
Inspirováno obrazem v jednom městečku už-nevím-jak-se-jmenovalo

Schody
z ocelových vln
/nebe je tak nízko,
že létající ryby o něj zavadí ploutvemi/

Jedna

Měsíc
a racci, co na něm hnízdí
peří
na kterém létají malíři prachu

Druhá

Dunivé akordy andělů
a jemná ptačí harfa
zní
/a tón jako vyděšené světlušky
vyprchají do noci/

Tu třetí vyhnaly

A divotvornou symfonii
slaného větru
/a bílé pěny/
nám zahrály kapky deště-
jenže přebarvenou na šedo