klube se

vylezem na strom
do koruny
nahlédnem do hnízd skromně
pár vajec
lesklé cetky
a velký dárek pro mě

klube se život
mokré peří
předává skořápce
svou chuť žít
poprvé spatřit
světlo denní
nasát tu vůni
vyrazit

po vzdušných proudech
v hejnu skrytý
překrásný v letu
stoupá sám
nad mraky nad hvězdy
k cizím světům
vstříc nekonečným výšinám

a zatím dole dva se drží
snáší se pírko
na ten pár
pak na rameno tiše kreslí
vzkaz neboj,jen tě pošimrám

provedu lesní cestou
tam kde se smrky sklánějí
a pod tou střechou na jehličí
rty poprvé se poznají

ten malý okřídlený
ač ví že nesmí,nemohou
poslal jim tiché požehnání
a splynul s hvězdnou oblohou

on totiž ví že touha
když stínu tvář je pohledná
že nezná mezí,plaší moudrost
že je to studna bezedná