Travní můry
Travní můry
Snesl se soumrak a žalozpěv měsíce,
dolehl na kraj skrz krůpěje rosy.
Motýli bez barev od lístků ostřice
vznesli se, tančící něžný pyl trousí.
V bezhudbém valčíku klouzavé krok, sun, krok,
úsměvy bez tváří kdysi snad zábli,
celou noc protančí (zdá se jim, jako rok),
aby pak s úsvitem až k smrti slábli.
Skrze šum listoví věští si budoucnost,
vždycky jim vyjde, že dopadnou bledě,
nevýznam, bloudění ani žal není ctnost,
osud jim přiřknul jen odstíny šedé.
Svit luny obchází bezbarvé motýly,
neulpí na křídlech ani píď krásy,
možná jsou prokletí, možná se ztratili,
kdo by je žárem svým však někdy spasil?
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Zrovna dnes (no, včera) jsme byli na hřbitově zapálit svíčky - nedávno umřel děda a před tím babička. Ale proč to píšu... Když jsme odcházeli, přiletěly chvíli po sobě dvě šedivé můry a sedly si na náhrobek. Bylo to až podezřelé, když si jeden uvědomí, s kým tihle motýlci sdílejí název... :)
Báseň pěkná!
05.11.2012 00:56:58 | E.
tak a tady jsem si krásně početla...vklouzla mi do hlavy a myslím,že tam už zůstane:))ST
02.11.2012 16:31:54 | střelkyně1
ty závorky mě to trochu narušují ale jinak opravdu tahle je koncert na čtení a od toho skrze šum už jen za plnej počet tajemná Anjesis :-)
02.11.2012 10:24:46 | xoxoxo
