kopřivy nepálí
prý ty hluché
jak vlastně poslouchají hudbu
když ne sluchem
a jak ptáků křik
tam na mezích
nepěstěných plochách
být jednou z nich
kampak bych to dotáh
třeba do nádivky snad
sušte mé květy
v hrstech skryté
ač droga jsem ta léčivá
to rozhozené ráda sladím
a sladké šťávy plna
zajdu si na ušní
vysokou travou
hromadnou
nadluční dopravou
a pokud starší stvoly přijdou
místo uvolním
Pamatuji se, že jako malí, jsme ochutnávali kvítky hluchavek, protože nám kdosi řekl, že jsou sladké. Dnes už to nedělám :-)ale děkuji, že jsi mi to tak poeticky připomněl.:-))
05.11.2012 16:39:09 | Lenka Krásnodvorská
Myslím že jsem z podobné vzpomínky vycházel :))
05.11.2012 16:53:23 | poeta
Tobě není svatá ani chudák hluchavka. Příště to od tebe schytá slepýš?
05.11.2012 16:30:18 | Aťan
Výzva přijata :)) snad ochránci prominou lamání ocásků..
05.11.2012 16:35:09 | poeta
tak za ten konec. ale pořád píšeš tak smutně, i když se to zřejmě lepší. no..jen tak dál, smutek a bezmoc je naše moc :)
04.11.2012 21:54:37 | CCGREE
teď se mi pro změnu toulá múza...kdesi :)
04.11.2012 21:55:46 | poeta