Zima už jen bolí

v polích mezi květy
jak vítr toužím se hnát
roznést jejich vůni
a s oblohou se milovat

pak s deštěm střemhlav padat
vstříc hladové zemi
být zajatcem zimy
již dále nechce se mi

neb v závějích nic nevoní
a pod ledem nic nekvete
čím déle ty dny trvají
tím víc jsou pro mě prokleté

vždyť ani slunce už dny neotvírá
a modř nevyšplhá na nebe
vždyť zima už jen bolí
už ani nezebe

šedí vše je uhranuté
z lidí vytrácí se naděje
a tak žádám jaro
ať se na nás usměje