zraněná sýkorka

.



.

byla to malá, tak asi do hrsti
naoko plachá
slečna ptačí
jednou mi na okno
zobákem kreslila
prosby a že prý jí
čas trochu tlačí

křídlo zas zlomil jí
ten rošťák od vedle
to když si vyřezal
svůj první prak
tak se ho zeptali
rodiče zděšení
jenom se pousmál
řekl "jen tak"

seděla v krmítku
po uši v osivu
na zimu střádala zásoby tuku
on vůbec neváhal
nabil a zamířil
mládí mu pomohlo, jistou měl ruku


naštěstí v poryvu
kámen se odklonil
jen letmým pohledem rozčísl peří
přesto se sýkorka
lekla a vypadla
pád ztlumil koberec
tam u mých dveří

týden jsem pečoval
krmil a do deky
balil jí ze strachu
že navždy usne
pěsti si trénoval
do očí řeknu mu
jen co ho udeřím
"bylo to hnusné"


z ruky mi vzlétla
s posledním pohledem
pak někde zahlédla masitou vážku
rychle jak hvězdy let
když spěchá vesmírem
odlétla do polí, zobnout si hrášku