Stojím si na pláži a pozoruji,
jak vlny se lámou a šumí moře.
Racci se vznáší a vypravují mi
o krásách téhle Země.
Vedou mě po souši dál a dál,
nad hladinou skáčou mořské rybky,
berou si slovo a vypráví,
o krásách podmořského světa.
Zavírám oči a přemítám o jejich slovech,
představy krásné honí se mi hlavou,
vlnky se třpytí a usíná Slunce,
obzor se barví a neúnavně tmavne.
Jdu si po pláži a sleduji,
jak Slunce se kousek po kousku ztrácí.
Zapadá rychle a proto nemrknu,
aby mi neušel ani kousíček lásky.
Nastává noc s krásnými hvězdami,
Měsíc se vyhoupl zastínit Slunce.
Třpytí se na moři lesklými barvami,
láká vlnky do mořského tance.
Rybáři již neloví, všechno šlo spát,
jen hvězdy z Měsícem budou tu hrát,
noční písně ze svého zpěvníku,
napsané na každé hvězdě zvlášť.
Souhlasím s Robinem.Jinak Chorvatsko to je velká inspirace.Taky mám někde jednu,ale mne zaujala víc než příroda,jedna žena.Zkusím ji pohledat.Tu báseň.:-)
30.08.2013 12:16:26 | Jozef Bojanovský
Nějak to nemohu vstřebat, přišlo by mi lépe, pokud v básni vynecháš svou osobu, a zaměříš celý text na ty krásy přírody, a ještě trochu zabalit by bylo fajn. nejlépe mi vyznívá poslední strofa...
30.05.2013 00:03:00 | Robin Marnolli
Díky za názor..ale tak jak jsem to napsala, tak to cítím a tak to taky nechám..ať si to každý přebere jak chce..je jasné, že všem se to líbit nemusí a nebude...
30.05.2013 09:53:08 | Pipsina