Jeseníky

Tisíckrát v kalužích zmáčené kroky,
větrem roztančené koruny mávají nám,
tak rád se tam vracím za svými roky,
kdy ještě jako pták to nad oblaka dám.

Komíny zahřátá rána do srdce voní,
všemy stromy které nosíš na bedrech,
cesty tvé utkané z kořenů roní,
krůpěje rosy na podzimních rtech.

Barvami rozkvetlé koruny zvoní,
tišené hlasy nás svádí jít spát,
když krajina v barvách se tisíckrát změní,
je pozdě se lásko má na tebe ptát.

Bílé jsou, třpytivé s krásnými světy,
ty maličké krystalky v sněhových hrách,
blýskavé po nocích jak jejich lampy,
co svítí nám do očí ve hvězdách.