kam oko lidské dosáhne jen stěží
nejvyšším bodem je v okolí
nejmajestátnější ze skalních věží
pozorovatelnou sokolí
jak panna je sosna jehličné srsti
z té skály přehlíží vrcholy stromů
ve škvírách kamene vrostlé má prsty
sto let už bojuje s větrem a mrazem
hluboké rány má od mnohých hromů
od větví jizev ke kořenům na zem
dnes v noci posledním bleskem jí bouře
rozťala ve dví kmen, zlomila v půli.
Zahořel plamenem, modravým kouřem
loučí se s krajinou ohněm a dýmem
kořenně voňavé hořící smůly
posledním v té básni napsaným rýmem
Pahýl jen mlčícím svědkem je boje.
Stromy když hynou umírají vstoje
Nádherný závěr básně:
Pahýl jen mlčícím svědkem je boje.
Stromy když hynou umírají vstoje
09.08.2014 23:00:03 | Acenes
Děkan, jsem rád, žes to ocenila...
10.08.2014 13:20:40 | aravara
Nedávno jsem viděla hodně takových stromů na březích řeky Moravy. Tvá báseň mi to připomněla.
13.08.2014 20:03:42 | Acenes
Takové s přírody já můžu,hezký konec.Dík za ni.
01.01.2014 10:52:15 | Danger
Ajaj - to su rád, že jsem se ti trefil do vkusna... Dík
10.08.2014 13:19:55 | aravara
neuvěřitelně hezký čtení,dneska jsem si přišla na svý...posílám velký ST pro tu borovici...
12.11.2013 15:22:10 | střelkyně1
Díky - jsem rád, že se ti to zalíbilo... jak by ne!
12.11.2013 23:55:56 | aravara
to se poštěstí málokomu...
12.11.2013 08:58:52 | enigman
Krása.
trochu netradiční pro mne s těmi troj rýmy, ale plyne pěkně:-)
11.11.2013 13:34:05 | Robin Marnolli
Ď.
11.11.2013 16:43:29 | aravara