Neměnné střídání

Už dávno pohasla touha denních chvil,

 sluneční Mistr svinul do klubíčka zlatou nit,

 temný zrak se do čistého blankytu vpil,

 mistr Měsíc chystá se na nebeskou scénu jít.

 K ránu se ztlumí záře pouličních lamp,

 temným zákoutím netřeba už mlčenlivý svit,

 sluneční Mistr vystoupá vzhůru

                        v posledním světle ramp,

 zrnka času navlékne na zlatou nit.

 Sype se v přesypacím čase noc i den,

 skrýše se otvírají v prchavém okamžiku,

 odtud je nebe jako pomněnkový sen,

 světlo a tma v střídavém zániku a vzniku.