No a co?

Anotace: Není vlastně báseň, jen takové povídání, co se chlapům honí v hlavě

Stromy setřásaly z hlav duhové listy
které plavaly ve slunci jako korálové rybky nad útesem
větrný proud je odrážel od úbočí a hnal je šikmo po obloze

My jsme stáli na dně kopce
a ty ses dívala se zakloněnou hlavou několik minut vzhůru
ale já si prohlížel tvoje napjatá prsa
protože říjen tě brzy navlékne do neforemných svetrů
a do jara budu žít jen z těchhle pokladů