ÓDA LESŮM

Vůně lesa,co zažene splín.
Šum potoka,co zbaví tě vin.
Alespoň na chvíli.

Daleko od domova,
kam ještě lidská hloupost,
nestačila strčit svůj nos.

A západ Slunce,
dává naději,
naději,
že ne všude je hnusně,
ne ve stínu smrků,
kde praská oheň,
ze kterého cítíš sílu předků,
každá jeho jiskra,
zbaví tě předsudků.

Je tak krásné,
být mimo systém,
ve světě neposkrvněném,
ve světě čistém.

Při zpěvu ptáků,
ne za řevu motorek,
Slunce z rána vychází,
chci zůstat tady v lese,
domov mi nezchází.
ZATÍM...