Natura Montag

Anotace: Osobní poznámky k transformaci

 

   Dřív než jsem se probudil

      ještě dřív než jsem se vůbec narodil

         

             měl jsem příliš velvetových snů

                  než abych je všechny zapomněl

 

                       třeba jako dneska před sluncem

                          probuzení na hraně rozlámané tělo chléb

 

                             hudba jako povznášející křesadlo 

                               aby mysl vychvístla ven alchemistka

 

                                     dvě macaté dívky se mi válejí po posteli

                                         po manželské postely plné střepů a růží

 

                                              neukojitelná hráčka fantazie srší nápady

                                                  přerůstá přes kořeny mých tužeb a snů

 

                                                    přesto stále vnímám ty dvě obtloustlé dívky

                                                           víc než přelud jako štestí jež mne potká

 

                                                                a proto zemřu citem zkáznou krásou pohybu

                                                                     vše se rozprostře uvidím jejich nahá těla

 

                                                                          z pod květinových a azurových šatů mají tetování

                                                                               jedna sukničku podvazku druhá malovanou notu a ptáky

 

                                                                                     vloudím se pod jednu z nich ta vyšpitne 'ano'

                                                                                          druhá se jí nenápadně vkrade pod ušaté ubrusy

 

                                                                                               všichni tři se zachumláme do sebe v mátohách 

                                                                                                  elektrizováni svými niternými prostory a doteky

 

                                                                                                      saténové punčošky a bledě modré kozačky padají

                                                                                                          na podlahu kde leží již dvoje krajkové kalhotky

 

                                                                                                             obrovským prstem pronikám do té úsměvnější z nich

                                                                                                                 druhá leží na zádech rozkročmo chodidla ke stropům

 

                                                                                                                   Delatriel v pasážích meži božstvím a výkřiky rozmarýnů

                                                                                                                           oddechuje slabě a rozkošně a jazýčkem dráždí soukmenovkyni              

               ta na stříbrném podnose umírá rozkoší         

                                   vše se rozkřikne   my  se spojíme   ve trojici      dvě bohyně a titán

                                                  před rozmanité  sténání     a        olysání tváří    až po úplné splynutí  

                                                        s hudbou sexuálního   tance    až na rozkvět   naší   Touhy

 

                    odkud pramení všechno chtění  

 

             naše rozmařilost       naše slabosti

 

              naše oněmnění před křídly    jež jsou zlomená

 

 

                      pásovci   hrdel    a   snů    nejdelších vyznání   

                           křiklavá   pastva koberců   pornografie  

                                  přetavená v poetrii a lyrické      motivy

 

                                      ty v krajkovém vzývání      pochodují    až na okraj básně

 

                                              která vibrující v pulzující pupile   mozku

 

                                                 zasáhne srdce   a obrodí jeho čistotu

 

                                                  vše potom bude jako ránno v přírodě

 

                                                      jako projížďka jesenickými lesy

 

                                                           s milovanou ženou

 

                                                             pro kterou  by jsi byl 

 

                                                            schopen zemřít

 

                                                                 tam 

              vzniká Harmonie. :-)