Houby se nedají

Vysoká a chutná bedla,
hned houbaře k cíli vedla,
v mechu, co ji kryje,
číhají dvě zmije.

Kozák též má svoje plány,
jak vyhnat ven ženy, pány,
nechají ho dnes i příště,
roste vedle mraveniště.

Hříbek nikdy nenaříká,
na svůj osud on si zvyká,
z dálky vás rád naláká,
na bratrance hořčáka.

Křemenáč, ten tvrdý bývá,
jen se z mechu tiše dívá,
ví, že přijde odplata,
vždyť ho chrání klíšťata.

O ochranu klouzek prosí,
pomůžou mu ihned vosy,
dobře mu to dopadlo,
houbař dostal žihadlo.

Satan rád se obětuje,
houbaře pak otravuje,
díky chutné smaženici,
končí všichni v nemocnici.