Objev samozřejmosti

Anotace: Když nám dojde, že je to vlastně semozřejmost :)

Na lehkém úsměvu..
skropeném slzami dojaté něhy
jsem jako kocábka v oceánu...
"jsem já"...nikde nehledajíc břehy...

Oddaná víru své vlastní cesty
ve víře přesvědčení v hloubi,
že kam mne vítr s vodou zanesou...
tam se mé cíle snoubí

Neřídí ..nechá se vést
jak jabloň veprostřed květů jara,
v koruně...v kořenech.."JENOM JE!
nechá svůj vesmír..
... ať se stará...

Bezbřehý pocit nekonečna
a nad vším..láska a něha...
vděčná