Když flétna jara nedá spát
mně neříká to zhola nic
zůstávám dál v posteli
a zachumlám se o to víc.
Když ptáci z jihu procitnou
a vracejí se potají
květy v lukách ve spěchu
sukýnky si kasají.
Když ledy z břehů potoků
ztrácejí se v korytech
hřebec bílý mizí v dáli
a s ním síla v kopytech.
Když slunce čmárá na okna
jeho tepla vnímám tíhu
nedá mi to nenahlédnout
jarním krajinám do výstřihu.