V koruně stromu

Jen pár metrů pod hladinou nebeské modři,
obklopen bílými koráby, plujícími za obzor, co se zdál tak daleko...

Pod hladinou, tak blízko tenké hranici, kde se střídá s prostorem,
jež je prozařován sluncem a měsícem.

Visím jen ve vlastním vědomí,
vysoko nad údolím, potaženým smrkovým sametem,
tvarovaným potoky a dovádějícím s větrem...

Myšlenka nenápadně pronikajíc mocí myslí...
Ovládla mé tělo a sním veškeré mé smysli...

....................................................................

Krátký odraz a splynutí s hejnem zrovna odlétajících ptáků,
proud větru nadlehčujíc moji schránku.

Už nechci otočit další stránku...