Kamarádi z osady

Pod koňskými kopyty se víří prach
právě přijíždejí kamarádi na osadu
aby zde započali svůj první potlach
ve Skalistých horách u čistého vodopádu

Lesy temné, jak vraní pírka
kteří jen volnost nebe mají
k odpočinku pod jedlí stačí chvilka
krásu a zpěv v osadě dlouho vnímají

Stále zelené údolí je romatické
skví se na protějším břehu
jak drahokam zasazený do klenotu
pod širákem je nic nevyruší z noclehu

Kamarádi z Osady nechtějí místo zradit
chtějí zde navěky zapustit rodinné kořeny
kolem ohně chtějí znavené tělo usadit
všichni jej sledují jako cudné ženy