Dialog s podzimem

když listopad běžel kolem stromy jsou bosé
dnešní noc byla černá jak koník vraný
za večera s lunou o lásce klábose
jak každému rozdává na počkání rány

Už jsem chtěl odejít když podzim šeptá hlasem
který slýchával každý jenž šel kolem nás
zastavit smí se ten kdo vnímá s úžasem
ty jenž půjdou dál , nechť spálí mráz

Havrani nosí smutek v černém peří
já s podzimem hovořil o lepším bytí
dlouho,dlouho jsem vyprávěl, ač zdá se nevěří
mým těžkým slovům, drsných jak vlčí vytí