Anotace: ...
nedaleko zdi kostela
tiše si stojí
rozpukaná mrazem
bez listí
černě setmělá
paže jí dlouhé
přerazili
strachem
obejmu pozdravením
hlavu svou složím v její klín
pupeny ledem sevřené nemluví
Dívka se skorá stala ženou
semknuté rty zradu nepoví
brzy buď jarem dotčená
brzy v listoví
05.02.2018 12:22:55 Iva Husárková
tak to je boží u nás stojí na návsi mohutná lípa mám před ní velkou úctu ST :-))
04.02.2018 20:48:23 Philogyny1
Mi se líbí ta první strofa. Víš, co mi naskočilo? Paže jí dlouze přerazili strachem... :)
06.02.2018 19:15:07 Malá mořská víla
Přerážíme si ruce i srdce ...strachem...jací jsme ubozí zbabělci...někdy se mi až nechce dál :(
04.02.2018 19:42:12 Frr
taahle Tvá mě dojímá až do kořání mé dendrofilní duše, vílajzno má něžná citlivá ST*:-D*
04.02.2018 19:29:26 uživatel smazán
Jů, to je dobré - zajímavý pohled, tahle je hodně vnímavá