Bezoblačná

koupaná blankytem
horského nebe
peřinou cukr
objímá stromy
zachvívá vánek
sníh padá z habroví
tam stopy dál zavedou
vysoko
vysoko do podkroví


sluneční lázeň
stéká po vlasu
démanty rozseté
na stráních
střechýlky v kořání
zvonkohra jasu
slyšíš jen do ticha
půlrytmem
vrzání času


teď šplhej
dál a výš
ledovým chrámem
čím víc víš
netušíš
co bude za chvíli
vzletem či pádem


jen duším svým
jsme si tím blíž