Anotace: ...
paprsky prstů svých
provískáš lesu vlasy
stříbrné nitky pavučin
čekají tiše na krůpějě krásy
ševelíc javory
uż vysvlékají zlatý háv
obory král v gobelín barev vnáší
vítězným basem
prastarou sílu říje
svůj majestát
rozechví les i srdce
přelíbezným laním
pak usínáním
rozsvěcíš baldachýn
tisíce tisíců
žhoucích světel noci
nad stráně údolí
korytem čistých vod
položíš ticho
Boží moci...
podzim, barevnost, krása... ty moje děti si ho umí užívat... ležíme prostě jen tak v listí, smějeme se a vůbec nevíme čemu, teto Efo? ano? je to tady hežký, co? je Adinko, je... žahrabu tě, joo? jasněěěěě.... jsme listnaté postavičky, jen tak... šťastné... nic jiného není vidět ani slyšet, jen štěstí, štěstí upletené z listí... protože podzim... štěstí, to zázračné štěstí, že můžeme, že jsme, že je nám dobře, úplně obyčejně dobře... :-)
19.10.2018 22:59:04 | zelená víla
.....ztišit se a vnímat.......hezky si to hezky......Ji./úsměv/
18.10.2018 21:48:47 | jitoush
normálně Ty vysvlečeš i javor...:-)
v ozvěnách hlasu stoupá adrenalin...soupeřících teráků
17.10.2018 22:04:36 | Danger
Zhluboka dýše les, jak by šlo o závody...
Teprve k ránu cítíš té noci plody.
15.10.2018 11:59:09 | Špáďa
Les je pro mně chrámem...místem posvátným, nejraději jím jdu bosa a saju jeho sílu :)
18.10.2018 21:52:34 | Malá mořská víla