.
Šišky jsou květinami lesa..
kdejaký prudký kopec můj stín slanil
a srdce v těle klesá
Do samoty ti vstoupí nebe
náhle
rány jitrocele
a z vyhlídky náhled
na srdce co v těle klesá
Do samoty ti vstoupí druhý
jeden dva a třetí úhyb
pěsti bolí nejen ve tmě
tak tě prosím
sveď mě
sveď mě
z toho kopce kde mi srdce klesá
..Šišky jsou květinami lesa
...je naléhavá a tklivá.....Tvá báseň.....a když posvítí slunko,šišky
vydají svá "okřídlená"semínka,rozletí se naděje......pro nové startovací
čáry a pro další květiny lesa...
01.12.2018 08:18:57 | jitoush
Ale je s tou nadějí práce, že ?
Co si pamatuji, byl to pokus co vznikne z průvodní věty, aby byla i konečnou. A zase tam vlezla láska..:)
Díky.
02.12.2018 07:43:33 | Now
:-) pěkně :-)! ST
01.12.2018 06:39:21 | Fany
Tentokrát "...rány jitrocele." A taky prima název. P a r á d n í!
To umocnění tuplovaným "sveď mě," je rafinované. Jen ten poslední řádek možná.. nevím. Objevuje se to i s názvem třikrát. Zdá se mi být až nadužívanou perličkou. Ale to já jen tak, a už mlčím.
01.12.2018 02:31:00 | šerý