Bílý kvítek

Anotace: jarní báseň

Sbírka: Matčiny oči

Bílý kvítek zimou se třese
nepočkal na slunce a vesnu
počkám až vítr po luhu sníh roznese
a pak do bílých peřin poklesnu

Já ptal se té květiny
kde jaro zapomnělo zelený šat ?
ač březen a bílý kvítek jediný,
má být mrazivým kordem sťat

Když sníh zjara ztrácí tvar
voda podél proudu kvítek vzala
v mé duši, jak kráter roste zmar
není děvče, které by ho chovala

U břehu bude jiná dívka stát
snad ten kvítek bílý z vody vyloví
snad jen tu bych upřímně měl rád
bohužel mi to na tu dálku nepoví