Jarní víla

Po zimním spánku tiše se probouzí

ze snu dlouhého , jenž tiše sní jarní víla

jarní víla, jejíž dotyk přírodu probouzí

a sníh pomalu rozpouští.

V lese skrývá  se ta víla jemná jejíž smích

V korunách stromu zní,

neb  jaro přichází jenž,

jarní víla se zpěvem vítá,

vždyť i jí paprsky jarního slunce vzbudily

jenž do žil novu sílu vlily jí

té víle jarní, jenž srdce ze zlata má,

neboť s dotykem svým přírodu probouzí,

jenž po zimním spánku opět

v plné kráse probuzená

krajinu s vůní květin provoní

a se zpěvem jarní víly

i poslední zimní spáče probouzí.