Ráno se vzbudila květina,
slunce ji dalo barevný úsměv.
Příroda je krásná a nevinná,
avšak člověk jí dal čistý průstřel.
“Nikomu jsem nic neudělala,
kde můžu rozdávám život”.
“Bohužel jsem potkala vandala,
ukázal mi co je to lstivost.”
“Krvácím a strašně to bolí,
každý den mi něco zlomí.”
"Snažím se vytrvat, najít sílu,
dostat se k zavěrečnému dílu.”
Na začátku všeho bylo krásně,
vše bylo v rovnováze.
To už je dnes velice vzácné,
spousta krásy je jen na obraze.
Važme si více naší země,
každé květiny, každého stromu.
Snažme se myslet zeleně,
ať se máme kam vracet domů.
25.05.2019 09:14:29 uživatel smazán
mohla bys autorko udat věk do profilu? A toto je současná tvá básnička nebo vkládáš starší?