Cestička rovná jako dlaň
šine se údolím i horami
u zahrad rozléhá se pláň
jež ční vysoko nad námi
Potůček silný jako pěsti
mezi kamením ledy razí
v zimě hřeje nás štěstí
a v létě láska mrazí
Obilí je truhla s pokladem
má však vetší jmění
do posledního zrnka ho rozkradem
když po slizni se promění
Cestička pokřivená jako mrav
různě lesem i polem zatáčí
šel bych po ní zcela zdráv
i když se nebe zamračí
Tvá báseň je procítěná a velmi se mi líbí.Jen se chci zeptat....váže se k určitému místu, nebo je psaná vizí, jen tak....:-)
29.12.2019 23:07:05 | Jaruška
Díky za pochvalu :) báseň se k žádnému konkrétnímu místu neváže je psaná spontálně :)
29.12.2019 23:11:45 | Petr27