Jak prostinké jarní veselice
slyším každý den zvenčí
chlapci a dívky těší převelice
že zima už bude menší
Slunce má ústa z karmínu
jako by tváře mělo žhoucí
jen vítr dýchá skrz okarínu
a děti mají očka planoucí
V rozlitém lesku nebe siného
hodily Moranu do náruče ročeje
aby zima odplula do kraje jiného
než jaro po zemi kvítky rozseje