Svatba

.
Po ránu rozkrájíme cibule
na štípance
To jsem si u ohně včera
zabulel
kvůli Petře Dáše Hance..

Nuže je čas jít dál
jako v żivotě
opustit místa prozření
Stoupat do strmých skal
držet se při vodě
když už ses s Přírodou
oženil..

A přijali jste společné příjmení
z abecedy jež nikdo nezná
v květinovém chrámu
s hudbou čmeláčí
darem celé jmění
sám severák vás tehdy sezdal
svědkem řeka
studánka dělala mámu
farářem minulost bodláčí

Všichni víme kam putujeme
jen někdy nevíme kudy
přes práh si přeneseme i bolest
Ta zakouslá klíšťata v srdci
Strom zasazený stane se osudem
Věk člověka s duby
Tato slova jsou výkřikem
města
svatební nocí pro les
.
.