Lipová alej.
Krásná je.
Srdce se na ní usměje.
Barví se podle ročních období.
Lipová alej.
Usne tam v kočárku dítě,
když nezlobí.
Já sbírala květy do čaje.
Věděla, že zahřeje.
A blízko hospoda.
To není náhoda.
Tam to dříve žilo.
Co se tam lidí najezdilo.
Dětství. Dospívání. Krušné období.
A lípy stále pohladí.
Stojí tu pro radost všech.
A mají stále svěží dech.
A útrapy nosí na bedrech
těch lidí,
co už je nevidí dnes.
Děkuji za krásnou připomínku, miluji vůni lip :) krásný večer Mkinko :)
22.08.2020 23:01:19 | Emily Říhová
Těší mě Tvá krásná zpráva. Já si pamatuji při rýmě, jak mi maminka vždycky dělávala čaj a také jak jsme společně chodily na lípu. Občas by člověk potřeboval zastavit čas, ale jsme jenom bytosti z masa a kostí, a proto radujme se teď a tady z pozemského ráje.
23.08.2020 10:09:42 | mkinka
Manžel vysadil cca před 20 lety 4 lípy u naší příjezdové cesty, dneska už jsou to krásné stromy, které mě při příjezdu vítají :) ...krásný den
23.08.2020 17:51:59 | Emily Říhová
Lípy by se měli chránit a stejně i někde ty aleje mizí. Lipový čaj a med..mňa. Pod lípami ..příběhů..moc hezky jsi vyjádřila součást ..stromů a lidí. ;-) *ST pěknou sobotu ti přeji.
22.08.2020 13:10:43 | jenommarie
Staré lípy umírají, nové nemá kdo sadit;-)ST
22.08.2020 11:48:14 | Tomcat
To je bohužel smutná pravda. Byla jsem i svědkem zbytečného kácení. A to srdce krvácelo. Lidé si uvědomují věci, až když je ztrácejí. Je to u všeho. A stromy nemohou samy mluvit a nemohou se bránit. Proto miluji stromy.
22.08.2020 14:44:17 | mkinka