Břízy.
Jedna krásnější než druhá.
Dělají cestu.
Ta cestička prošlapaná.
Její síla bije znova a znova.
V kolika letech jsem tam prvně šla?
Já nevím. A nespadla?
Sotva jsem chodila.
Pak jako starší už i na kole
jsem tam projela.
Která bříza je mi milejší?
Která je krásnější?
I v duši mladí, smích.
A pak vedla jsem tam svoje dítě.
Bylo krásně a i ta bříza řekla: "Miluji Tě".
Východní Čechy srdce mé.
Tam jsou vzpomínky zaváté.
Už je mi kolik let
a tam vracím se hned.
Chvíli řeknu.
Sbohem Praho!
A tam cítím blaho.
A jsem šťastná hned.
Návrat do dětství
cestičkou prošlapanou,
když se poštěstí
pohladit kůru popraskanou...
Moc hezké... hned mě tvé verše zavály k těm "mým" stromům, děkuji Mkinko :)
27.08.2020 17:06:57 | Emily Říhová
Jsem ráda, že potěšilo. Některé básničky se píší i roky v hlavě než vidí světlo světa.
Děkuji za přízeň i za přečtení.
Mkinka
27.08.2020 19:04:51 | mkinka
Tak to znám taky, prostě tam někde v hlavě jsou a vyplavou na povrch až když "dozrajou" ;)
Krásný večer :)
27.08.2020 20:37:13 | Emily Říhová
Děkuji. Máme to stejně a vzpomínky hřejí jemně. Také hezký a ničím nerušený večer.
27.08.2020 21:29:49 | mkinka
Jsou místa v paměti, která mám..už jenom ve vzpomínkách si je rovnávám.
Dnes už tam nejsou...
Mám nová oblíbená místa.
Moc pěkná báseň mkinko;-) *ST
26.08.2020 10:54:31 | jenommarie
Děkuji. Ty břízy tam stále stojí a hladí malá kolínka. Jsou stále skutečné.
26.08.2020 12:00:35 | mkinka
Máš štěstí procházet se místy, kde jsi vyrůstala a ty vzpomínky tam jsou stále s tebou.;-)
26.08.2020 12:22:23 | jenommarie
Ano. Mám pocit jakoby si to pamatovaly i ty stromy. A to je krásné.
26.08.2020 13:56:11 | mkinka