Možná taje mrazivého světa,
možná touhy průzračného ledu…
Slyšíš? Chladem dýchá každá věta -
mezihlasem vzájemného sledu.
Střípek střípkem případného střetu,
první, druhá, miliontá třetí,
mihotáním vloček - tanec v letu
ustrnulé v čarokrásné změti
krokem času tvoří těly duny -
bílé pláně mrazivého věku.
Prsty větru hladí němé struny
prosté citu, lásky, víry, vzteku…
Děkuji ;)
22.03.2021 20:54:17 | Ijcro
Opět zajímavá báseň.
16.03.2021 00:16:19 | ARNOKULT
Moc hezky napsané.Prodýchané.
06.03.2021 10:40:40 | mkinka
Krásný vítr, milá Alegro, tak nějak hezky pohladila... děkuji :)
04.02.2021 23:26:30 | Emily Říhová
Jé, ta je krásná. Jsem ráda, že mohu chválit jako první. Zdraví Daniela z Prahy.
01.02.2021 22:36:12 | danaska