Netrpělivé čekání...

Dech zimy se kolem rozprostírá,
vše se zastavilo,
jen malý počet dní do jara zbývá.

Slunce se z pouti zpátky vrací,
občas vykoukne,
jeho hřejivý dotek na síle ztrácí.

Živé se noří do zimního spánku
nechá si snít,
o zeleni a svěžím jarním vánku.

O kráse těch křehkých květin,
co probouzí,
srdce jenž se radostně chvějí.

Moci se zas plně nadechnout,
projít se bosky,
objetí blízkých se nezaleknout.

Štěstí a chuť do života zaplní,
každý kout,
strasti se budou zdát nepatrný.

Opustit tak vězení čtyř stěn,
je zbožné přání,
aby byl svět od smrti očištěn.

Bude to symbolický začátek,
mít čistý stůl,
dívat se dopředu, ne nazpátek.