List

Vzduchem se vznáší, zelený list do nekonečné dáli.

Vítr si s ním pohrává a on do dáli odplouvá.

Slunce svým paprskem na něj svítí a v trávě se třpytí bílé kvítí.

Jsou to květy sedmikrásky, květiny, která je královnou v zahradě neskutečné krásy.

Včela na květ usedá a opylovává květinu malýma nohama.

Po trávě, hebkém jako mech, leze Mravkolev.

Housenku cestou táhne a před člověkem sedícím na dece, neuteče nikam přece.

Slunce pomalu za mraky zapadá a s blížící se tmou celá zahrada do spánku upadá.

Je konec jednoho letního dne, kdy vše se zdálo být tak nádherné.