Lesní samota

V tichu lesní samoty
potůček se vĕtrem čeří
když tóny věší na noty
a čas všem stejně měří

Přes balvany, líně kráčí,
voda chladná,jako led
v ní si žabky nohy smáčí
já usedl bych tam hned

Před sluncem prchá stín
nebe roztrhá se jako cár
v samotě odplouvá splín
a ticho lesa je vzácný dar