Zahradník

 

Na květinách

nejradši mám

chuť.

Buď

sladkou co mámí,

či slanou, když dá mi

šanci k tomu

vzít si ji domů.

 

Sněženka.

Křehká a lehounká.

Čirá i ryzí.

Když k ránu mizím,

odnáším nádech

a cítím až v zádech

husí kůži.

 

Tak třeba Růži

nevyhledávám.

Ale když už ji mám,

tak nepohrdám

krásou těch dam

bez poskvrny.

A ty trny?

Ta divokost!

Ještě tě nemám dost.

 

Možná však po čase

i ta přejí se.

Pak stejně na honu

skončíme v záhonu

s tou, která otevře rtíky

na dva prstíky.

Jezinka.

Skromná Bezinka.

 

Na další myslím v peřinách

a do té doby, ach.

Třídím si myšlenky

v náručí Pivoňky.