Klečel dnes vyčerpaně na Zemi,
ruce zabořen měl v hlíně.
Opíjen sladkými barvami,
zapouštěl kořeny v jejím klíně.
Příliv jí špínu z těla smýval,
vítr prach z tepen a žil zametal.
A on se na ni jen s láskou díval,
Viděl ty, kterým ji tu zanechal.
Může s ní jen plakat, nebo se smát.
Další rány přijdou, jizvy zůstanou.
On vše uvidí a tak nechce ani znát,
kdy už jí lidé ubližovat přestanou.
2. verš první sloky je hodně krkolomný ale jinak vcelku povedená básen
17.03.2007 17:37:00 | Pavel Kotrba
Nemýlíš...přijde mi to líto, to co se děje. Jsem nedávno zhlídla jednu přednášku a musím přiznat, že jsem se skoro až rozbrečela.
17.03.2007 17:12:00 | Severka