Návštěvnost
O čem mlčí stromy
O čem mlčí stromy
prosí nás o pomoc - vždyť je to tak prosté.
Rostou na kopcích, horách a zahradách,
lidé je nevidí a stromy mají strach.
Snaží se růst, co jim síly stačí,
lidé však mají pohledy prázdné a dračí.
Lidé stromy kácejí, lámou a ničí,
bez citu, bez ohledu - proč?
Přesto se stromy usmívají, potlačují strach,
volně se kymácejí ve větru.
Lidé jdou a vůbec je nevnímají,
neptají se, jak se mají.
Proč?
Vždyť je to tak prosté a jednoduché.
Stačí jen vzhlédnout a pohladit očima.
Lidé to nedělají, nemají zájem - kde je příčina ?
Nejsou lidé všichni stejní.
Ale těch, co si nevšímají je většina.
Stromy volají a prosí o lásku,
jsme povinní jim lásku dát.
Abychom nezůstali na zemi sami a bezejmenní.
O čem mlčí stromy?
Mlčí o svém smutku a bolu,
čekají na každého z nás.
Čekají na pohlazení a zmírnění žalu,
mlčí, ale čekají celý svůj vyměřený čas.
Dívám se a sleduji jak rostou,
chválím je a oceňuji jejich píli.
Pomáhám jim svojí láskou a na co mi stačí síly.
Já stromy hladím, rozmlouvám s nimi
a neskonale je miluji.
Ony mi dávají tolik lásky - síly
a nic za to nechtějí.
Snad jednou lidé pochopí,
že bez nic by byl život pustý a prázdný.
Stromy jen tiše mlčí a čekají.....
Čas a léta neznají....
Je jen na každém z nás,
jestli je necháme mlčet a čekat!
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskZaposlouchat se do ticha,
z drsné kůry čerpat klid,
V srdci smutek utichá,
kéž lidé dokážou pochopit...
Jaruško, krásný a pohodový víkend... objímám a souzním (*) PPÚ*
26.02.2022 17:09:48 | Emily Říhová
Krásné verše Miluško. Děkuji za ně.
07.03.2022 19:53:03 | Jarunka
Jaruško, děkuji a rádo se stalo:)
07.03.2022 20:01:30 | Emily Říhová
...Jak jsi to napsala,tak s Tebou souzním.....Dryády by tak moc chtěly,aby člověk se dokázal nacítit,aby opět stal se v pokoře součástí a nevyděloval se v nemohoucí pýše.....Mají svou otevřenou náruč,i když pláčou.....Ji.
21.02.2022 21:47:57 | jitoush
Jituško,přesně tak to je.Pěkně jsi to napsala a já děkuji i Tobě za souznění.
22.02.2022 18:54:46 | Jarunka
Jo, úžasná báseň, co má hloubku, ale je rozdíl mezi čekáním, nic neděláním, otálením nebo jinými formami "časové prodlevy"? Nebo je to všechno úplně jinak a jen lidé zde tvoří zlo a konstrukty podle své vůle? Kdo ví.. :o)
17.02.2022 15:21:28 | Constantine
Ano, kdo ví....Každý dostane to,co si zaslouží-to se týká lidí. Ale jsme součástí přírody,to by si naopak lidé měli uvědomit.Nebo si neuvědomují,že pokud zničí přírodu,potažmo i stromy,že zničí i sebe?
18.02.2022 20:09:36 | Jarunka
Málo kdo si plně uvědomí a pochopí to, že jak se chová k přírodě, tak se příroda bude chovat k němu .(
18.02.2022 20:14:08 | Constantine
bez stromů by život hlavně vůbec nebyl... krásné Jaruško*
kdysi jsem bydlela naproti školní zahradě, a v ní rostl veliký krásný strom (netuším jaký, a mně i jemu bylo nějaké lidské pojmenování fuk) sedávala jsem večer s nohama v okně a sklenkou vína a "povídala" si s ním, v jeho koruně v noci zářívalo nádherné modré světlo... a ač jsem nemohla přijít až k němu, naše spojení bylo kouzelné... jednoho dne jej prořezali, krásně kulatou a bohatou korunu úplně zničili... a to světlo zmizelo...
17.02.2022 09:15:02 | Sonador
...To je krásný Sonn....Ji./úsměv/...
21.02.2022 21:49:42 | jitoush
Milá Sonador jsem ráda,že se Ti líbí.
Tvůj příběh mě zabolel s Tebou a vůbec se nedivím,že Světlo zmizelo.Vše bylo narušeno prořezáním...kruté.Ale alespoň máš krásnou vzpomínku a vjemy.Ty Ti nikdo nevezme.
17.02.2022 11:34:43 | Jarunka
...tak ony se stromy musí opečovávat, někdy je to prostě třeba, ale musí se to dělat s láskou a citem... což se většinou neděje...:(
to světlo bylo fantastický, pulzovalo, bylo živé...
17.02.2022 11:50:52 | Sonador
Ano,věřím milá Sonador,že bylo živé. Každý strom má kolem sebe auru,alespoň já ji vidím.Někdy je tak silná a zářivá,že se nám jeví jako světlo.Pokud je však strom nemocný,či jinak požkozený,nastává jeho zánik a zaniká i jeho aura. Ale znám i stromy,které se vzchopily a rostly dál.Ale ta ura u něj již není a nebo velice slabá.
18.02.2022 20:13:13 | Jarunka
Literárně procítěná krása. Jenže technicky je to špatně. A nejšpatnější je to, že lesy bezohledně ničíme, ve jménu lajdáckosti a nedohledné blbosti.
Je krásné psát o objímání stromů, bohužel je to dnes už i nebezpečné. Stokrát omílané smrkové monokultury ve jménu max.zisku. Kůrovec přenáší houbové choroby a ty vylučují toxiny. A kdo je alergický, má zaděláno nejméně na nechutenství
a gastroenterologické problémy skrze difuzi a pak na anafylaktický šok.
Listnáče, především jilm, osiky, dokáže kůrovec s houbou zabít ještě ten rok, po napadení.
Neberte to ve zlém, já to vidím dnes a denně. Bez lesů nebude voda, každý z nás ji spotřebuje třicet tisíc litrů za rok. Jsme tak bohatí, že splachujeme pitnou vodou. Jenže koho to zajímá?
16.02.2022 22:52:18 | Lesan-2
Děkuji za Váš obsáhlý komentář a souhlasím s Vámi.
Jak píši ve své básni,hladím stromy jen očima a rozmluvy s nimi jsou pro mně velice důležíté,neboť tak poznám, zda je strom zdravý či ne.Kdysi jsem také stromy objímala,naivně...to musím přiznat.Ale zase musím napsat,že člověk se stále učí.Dnes dávám energii stromům spíše já.Uklízím odpadky,atd.Bylo by to na dlouhé psaní.
Jsem ráda za Vaši reakci a také jsem ráda,že to vnímáte stejně jako já.S kácením lesů já osobně nic dělat nemohu.Ale jsem ráda za to,když alespoň málem mohu pomoci.Když s manželem vyčistíme kus lesa,máme z toho dobrý pocit.Lépe se dýchá a svět je hned pěknější .-)))
16.02.2022 23:01:18 | Jarunka
Mám jeden oblíbený strom. (Mám je rád všechny, ale jen jeden je oblíbený). Roste kousek od srázu nad řekou a pod stromem je ohniště, proto je trošku opálený. Vždy, když k němu přijdu, dotknu se ho a zavřu oči, cítím jak ke mě mluví, cítím jeho bolest z ohně, větru, lidí,... Děkuji Ti Borovice. Děkuji všem, kteří na stromy myslí.
16.02.2022 21:58:03 | Imaginant
A já děkuji Tobě,že také vnímáš sílu i bolest stromů.Některé stromy velmi strádají a člověk nemá ani sílu ani možnost jim pomoci.Tak aspoň ochraňujme,jak se jen dá.
Děkuji Ti za vnímání a také za to,že jsi se podělil o svůj příběh.
16.02.2022 22:12:57 | Jarunka
Vlastně jsem se chytla nos, protože stromy vnímám, vzhlížím, voním, dýchám, fotím ... jen se jich málo dotýkám. Dotkla ses, svou básní Jaruško.
16.02.2022 19:04:28 | Vivien
Milá Vivien tomu jsem moc ráda,že se Ti báseň líbí.
Kdysi dávno jsem chodila ke stromům s prosbou,aby mi daly sílu a zdraví.Dnes to už nedělám.,,Něco" se ve mně obrátilo a já to již neprovádím.Spíše naopak-hladívám já je.Ale ráda-velmi ráda pod nimi sedím a vnímám. Je toho hodně,co cítím,prociťuji a vždy jsem o něco bohatší,když odcházím....
Tak jako Imaginant, i já mám ,,svůj" oblíbený-jedli. Když ji hladím,či sedím u lesa pod jejími větvemi,cítím tok obrovské energie.Jsou to krásné vjemy a já jsem šťastná,že je mohu prociťovat.
Krásný večer milá Vivien
16.02.2022 22:20:26 | Jarunka
Krásné jako vždy.
Krásné ráno přeji všem co již vstávají.
16.02.2022 05:48:04 | Fialový metal
Vašku děkuji Ti a přeji též pěkný večer a zároveň krásné zítřejší probouzení,do nového dne.,
16.02.2022 22:21:26 | Jarunka