Rozkvetlé větvičky

Slunce ušilo bílé krajky
z jara na rozkvetlé sněti
nakonec vyvěsí z listů vlajky,
jež z žerdí větví dolů sletí

Květy jsou mýdlová pěna,
jež se po koupeli vytratí,
jak po hádce mladá žena,
dřív, než podzim třešeň pozlatí

Plachý úsměv jara,
nesměle zamával zimě
a sněhové plachty párá,
jako by setřásl své břímě

Pobledlá ruka měsíce
očesala plody z jabloní,
jež chutnají mu nejvíce,
když v zahradě zavoní