Nožík na jablka

S koncem léta
vyrážím do sadu
s nožíkem na jablka,
abych alespoň jedno utrhl
a nakrájel na plátky
jsem plný skepse
jako ten nožík v kapse
jenž čeká, až ho otevřu

U silnice lesníci jabloně kácí,
z kterých opuštěné
pařezy zbydou
jenom z tvrdých rukou
třísky ční, jako ostny z růží
Utichlo na podzim nebe,
jež ztmavlo, jak zralé trnky
svým černým plodem
návrat temnoty
do kraje ohlašují

Ve vysokých botách
z nichž se tkaničky vyvlékly,
jako žížaly z rybářských háčků
jdu podzimním sadem,
co už nezpívá
a dobře vím, že
opak myšlenky je
pád jablka do listí