Do podzimu déšť pláče

Do podzimu pláče
smutný déšť,
když se dráp slunce zaťal
do kůže mraků
v podmáčené stráni
nad řekou Kamenicí
dozrály šípky,
jak krvavé kapky, kanoucí
z nahých těl keřů

Déšť čeří kroužky na řece,
nad níž se povyšuje
starý viadukt,
po němž vlak zahouká
dlouhé blues
když do podzimu déšť pláče
zní to jako když na okno
ťukají slzy anděla

Jeseň mne unáší,
na sametových křídlech
sivých jeřábů
léto bylo křehké
jako chomáče prachu
pod postelí,
jež se nakonec
na tenká vlákna rozpadnou