Říjnové slunce

Říjnové slunce zhasíná,
jako plamínek po dešti
na podzim příroda usíná
a laně někam spát odešly

Z větví utichly hlasy
zpěvných ptáků docela
občas spatřím vran pásy,
kterak vylétají z popela

Ruka podzimu mává
tažným ptákům za letu,
jež stírají mračna tmavá
až jsou, jako ze sametu

Listy na stromech rdí se,
když podzim pohřbil sad
chladne rovněž voda v Nise,
jenom sníh zbaví řeku vad